Zábradlí je něco s čím se setká snad každý člověk na této planetě. Jeho využití je velmi diverzifikované. Setkáme se s ním jak v interiérech, tak i v exteriérech budov soukromých nebo veřejných, na lodích, strojích atd.

Zábradlí byla používána již od raných dějin, nejvýrazněji se začaly rozšiřovat v antice, kdy lemovaly domovní balkony. V dobách středověku byly zase hojně využívány v hradech, kde sloužili hlavně k tomu, aby vojáci nevypadli z obranných hradeb nebo věží. Postupem doby se rozšířily do činžovních domů, lemovaly veškerá vnitřní schodiště, pavlačové domy i vstupní schodiště.

Na jejich výstavbu se využívalo mnoho různých druhů materiálů. Již od počátku to byl hlavně kámen. Který je naprosto typický pro antické (řecké i římské) stavby. Nejprve vypadalo zábradlí prostě jako plná kamenná stěna. Jak čas plynul, lidé dávali stále větší důraz na estetiku i této, ryze praktické součásti domu. Kamenosochaři se pouštěli do stále odvážnějších podob, které vyústily v tzv balustrádu. Dřevo se začalo používat později, a to hlavně v lidové architektuře. V současnosti se vyskytují dřevěná zábradlí hlavně v rodinných domech.

S příchodem baroka došlo k počátku využívání kovových materiálů. Mistři kováři se předháněli v tom, jak moc krásné zábradlí dokáží vytvořit. Často se vyskytovali přírodní vzory, jak květy a listy. S vývojem ocelářské výroby došlo také k častějšímu využití trubek válcového tvaru, čímž došlo k větší výrobě sloupkového zábradlí.

V dnešní době se používají hlavně kovové materiály, jelikož vyžadují pouze minimální údržbu. Také obnova nátěru je vyžadována pouze jednou za několik let. Jedná se hlavně o nerezové materiály https://www.kmkdesign.cz/zabradli-nerezova, pozinkovanou či chromovou ocel a hliníkové slitiny.

Ve 20. století došlo také k velkému rozmachu betonu. Ten se rozšířil hlavně díky panelovým domům. V posledních letech se do popředí dostává i tvrzené sklo.